40 let chovatelské stanice „z Ecolonu“
|
Psy chovám od r.1962, ale napřed to byli psi, ne fenky, protože se mi hrozně líbil výcvik. Nejdříve jsem měla dva boxery (oba ZVV2), ale když na výcvik, tak jsem si koupila něm.ovčáka, se kterým jsem složila ZV3 a speciálku obranu. Všechny zkoušky měl, tak co dál? Jedině přejít na feny a věnovat se chovu. Zase boxery, líbíli se mi, a v r. 1971 jsem si nechala zaregistrovat chovatelskou stanici „z Ecolonu“. Ecolon byl hrad v Anglii sira Lancelota, přítele krále Artuše; ze seriálu, jehož dva anglické díly se tehdy vysílaly, než byl zakázán. S třemi boxerkami jsem odchovala 3 vrhy, se všemi jsem měla smůlu, předčasně zemřely. Jedna na osteosarkom – rakovinu kostí, další se na procházce v lese střetla s nemocnou kunou, uhynula na vzteklinu a třetí na pyometru. Pak ing.Findejs přivezl z NDR novinku, dalmatiny. Hned z jeho druhého vrhu jsem měla dalmatinku, odchovala jsem rovněž 3 vrhy. Když jsem se přestěhovala do rodinného domku, chtěla jsem zase psa většího, aby byl i k výcviku. A zase přišla do ČSR novinka, z Francie, briardi. Z jednoho z prvních vrhů jsem si koupila štěně, fenku Daycu, měla jsem velké štěstí na povahu i exteriér. Povaha absolutně nebojácná, podezřelá individua zmrazila na místě, aniž by je pokousala, ale jednou na výstavě už měl zloděj můj fotoaparát v ruce, tak tekla červená a foťák mi zůstal. Z D vrhu jsem si nechala její dceru a s oběma jsem odchovala 12 vrhů. Obě měly ZVV2, obě byly mezinárodní šampionky, šampionky ČSR, Polska, Maďarska, na západ se nesmělo. Z jejich potomků vzešlo mnoho šampionů, interšampionů a klubových vítězů a hlavně, všichni se uplatnili v chovu. Byli většinou ze zahraničního krytí, tehdy nešlo vyjet ven, musela jsem majitele krycího psa přesvědčit, aby přijeli k nám, že jim uhradíme týdenní pobyt v té divné zemi za ostnatými dráty, báli se, ale byli zvědaví. Nebo se musely vyřídit tzv. „rozmluvy na hranici“, kdy vás důkladně prohledali, za asistence pasových a celních orgánů se nakrylo a ihned odchod. Pokud jste blízko přechodu hranic nechali vyvenčit fenku v přírodě, ihned tam přijelo auto se služebním psem a prorevíroval prostor, jestli jste tam nenechali vzkaz jako špion. Ve Svazarmu, kam jsme patřili, bylo povoleno jen 6 štěňat, takže z 12 štěňat těžko domluveného zahraničního krytí jste museli 6 utratit, 2 štěňata se dávaly za krytí, takže v republice zůstaly jen 4 - v době, kdy se krylo i příbuzensky, protože dovézt štěně za valuty si skoro nikdo nemohl dovolit. Po úmrtí briardek, to už bylo v 90-tých letech, jsem se věnovala různým funkcím, po dlouhých letech členky výboru CHSB Chovatelská skupina briardů (název „klub“ nesměl existovat) , jsem se stala HPCH u briardů a od r.1982 jsem byla taky mezinárodní rozhodčí pro exteriér briardů. Posuzovala jsem jak u nás a na Slovensku, tak nejvíc v Polsku a v Německu, ale i v Rakousku a Švýcarsku (to samozřejmě až po r.1990), hlavně klubové výstavy. V tu dobu jsem měla doma vesthajlendku (1 vrh). Po r. 2000 jsem se vzdala funkcí v klubu a letos i funkce rozhodčího, věk se už ozývá, nemoci přibývají a síly slábnou. Přeorientovala jsem se zase na jiné plemeno a zkusila hovawarty. S Angelikou jsem odchovala 2 vrhy, jsem s ní moc spokojená, dobře hlídá a je to hodná a mazlivá fenka. Celkem jsem tedy odchovala 21 vrhů různých plemen (jaro 2011). |